Print

Please login or register.
1 Hour 1 Day 1 Week 1 Month Forever
Login with username, password and session length

[Melian]

moj oblubeny prave:

„No passion so effectually robs the mind of all its powers of acting and reasoning as fear.“
Edmund Burke

[Mablung]

Ano aj to je pravda

[Lothmíril]

imho v originali nie smrt, ale "life fucks everybody"

[Mablung]

Dnes som nahodne zacul velmi zaujimavy vyrok ze:
"nikto nezomrie ako panic alebo panna,lebo smrt vy*ebe s kazdym" 

[Tuffy]

,,neprsi tak ze by prsalo, ale prsi tak ze neprsi ''

toto povedal moj spoluziak zo zakladky ked sa ho triedna pred prestavkou opytala ci prsi

[poppy]

... Idem meniť svoju životnú filozofiu

este by sa tam hodilo dodat... poskuskach a bolo by to dokonale 

[Ramgad]

No, išlo zrovna o to, že práve teraz mám také obdobie, keď všetko odkladám do budúcna a hovorím si, že na všetko je ešte kopa času. Takže tento mail mi zrovna prišiel vhod, nikde som netvrdila, že je to prevratná novinka, skôr práve to pripomenutie Idem meniť svoju životnú filozofiu

[Eruantalon]

a stale na to ludia zabudaju ;-) cize prima pripomenutie, Ramgad ;-)

[morgoth]

Hm, a pointa ma mozno 5000 rokov A stale to je aktualne

[Crankia]

nechcem ta sklamat, ale toto ma apson 5 rokov

[Ramgad]

Zvyčajne kašlem na všetky reťazové emaily a tantry a podobné chujády... ale toto ma nejak osobne zaujalo, možno aj vás

Zamyšlení

Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v  něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí  koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy  nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik." A já stále dodnes myslím na jeho slova........ ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/ se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.

[Lothmíril]

na slove premazane...?

[Melian]

Eru kam nato chodis? Som sa usmiala k smrti

[Lubo Cirdan]

Sice je to vlastne vtip, ale sú tam výroky slávnych 

Prvý školský deň na americkej strednej škole predstavuje učiteľka nového žiaka, Sakiru Suzukiho z Japonska.
Hodina začína a učiteľka sa pýta:
"Uvidíme, kto ovláda kultúrnu históriu Ameriky.
Kto povedal: Dajte mi slobodu, alebo ma zabite?" Hrobové ticho v triede, len Suzuki zdvihne ruku: "Patrick Henry, 1775 vo Philadelphii." "Výborne Suzuki,

a kto povedal: Štát je národ a národ nesmie zhynúť?"
Suzuki sa postaví: "Abraham Lincoln, 1863 vo Washingtone".

Učiteľka sa pozrie na žiakov a vraví: "Hanbím sa za Vás, Suzuki je Japonec a pozná americkú históriu lepšie než vy!"

Zozadu sa ozve tichý hlas: "Bozaj nás v riť, zasratý Japončík!"
"Kto to povedal?" zvolá učiteľka. Suzuki bez vyzvania odpovedá:
"Generál McArthur, 1942 v Guadalcanale a Lee Iaccoca v 1982 pri valnom zhromaždení firmy Chrysler".

Trieda je celkom ticho len vzadu sa ozve: "Je mi z toho na grcanie!"
Učiteľka kričí: "Kto to bol?!?" Suzuki odpovedá okamžite: "George Bush senior, japonskému premiérovi Tanakovi v priebehu obeda, Tokio 1991".

Jeden zo študentov sa postaví a otrávene povie: "Môžeš mi vyfajčiť!"
Učiteľka hystericky: "A dosť! Čo to má znamenať?"
Suzuki bez mihnutia oka: "Bill Clinton Monike Lewinskej, 1997 vo Washingtone, oválna pracovňa Bieleho domu".

Ďalší zo študentov vstane a zreve: "Suzuki je hromada sračiek!"
A Suzuki opäť v pohode: "Valentino Rossi pri Veľkej cene motocyklov, Brazília 2002".

Celá trieda prepadne hystérii, učiteľka upadá do zúfalstva, plieska dlaňou po katedre, dvere sa otvoria, vojde riaditeľ a kričí: "Ku*va, taký bordel som ešte nevidel!!!"
A Suzuki viac-menej pre seba: "Poslanec Fico ministrovi financií Miklošovi pri schvaľovaní štátneho rozpočtu, Bratislava 2005".

[Eruantalon]

premazane